Dnes jsme byli na návštěvě u německé firmy AscTec (Ascending Technologies), která vyvíjí a prodává malé létající stroje. Pokud jste viděli video s „agresivními manévry”, kde quadrokoptéry/čtyřtulky ve vysoké rychlosti prolétavaly oknem, tak dodavatel hardware byl právě AscTec …

V tomto článku popíšeme návod na vyhotovení servodriveru, který je schopný pracovat až s 16ti modelářskými servopohony najednou. Je možné jej ovládat pomocí běžné sériové linky, s dodatečnými úpravami v řídícím programu i přes sběrnici I2C (resp. TWI). Deska byla vyvinuta s důrazem na jednoduchost a možnost postavit si ji v domácích podmínkách. S tímto servodriverem budete schopni za pomoci různých stavebnic postavit šestinohého chodícího robota, robotickou ruku, či jinou hračku.

V létě 2007 jsem byl požádán Stanicí mladých techniků (SMT) v Plzni o postavení jednoduchého robota z Merkuru. Měl představovat materiální vyobrazení trendů, kterými se chce stanice v budoucnu vydat. Souhlasil jsem a rozhodl jsem se tedy postavit malou „šestinožku“. Díky kvalitní spolupráci s vedením, jsem měl potřebné díly včas připravené a mohl se pustit do stavby… Tento článek obsahuje kompletní a podrobný popis stavby mechaniky šestinohého robota.

Kniha Mobilní roboty - pohony, senzory, řízení od Petra Nováka je snad první vlaštovkou v oblasti mobilní robotiky u nás. Na 248 stranách se autor snaží pokrýt všechny základní oblasti počínaje jednočipy a pohony, přes senzory až po řídicí systémy a navigaci. Přestože zde nenajdete přesný návod, jak si postavit robota, svým zaměřením velmi připomíná populární anglickou knihu Mobile Robots --- Inspiration to Implementation od autorů Jones, Flynn a Seiger.

Gerda je jméno robota, který provádí rutinní genetické testy s DNA. Asi bych moc nevěřil tomu, že jednou budu sestavovat robota ze stavebnice Merkur a ještě za to budu placený . Požadavky ale byly nekompromisní: cenová nenáročnost a rychlost zpracování – jak to bude vypadat, tak na tom až tak nezáleží. Cíl je ověřit předpoklady a časování některých genetických testů pro nově vznikající laboratoř firmy GenDetective s.r.o.

Čip ATmega8 se ukázal jako vhodný pro první experimenty s robotikou i jako interface pro složitější zařízení. Z tohoto důvodu vznikla deska s označením ATMEGA8_BOARD, kterou již několik robotů obsahuje. Nic není nikdy dokonalé, a tak se zde pokusíme shrnout základní problémy a plány do budoucna.

Firma Tchibo, ano, ten prodejce kávy, začala v půlce srpna 2005 prodávat čisticího robota v rámci svých různých reklamních akcí (pozn. robota jsme si pojmenovali sami – TCM 224 451 se nám moc nelíbilo). Cena byla až podezřele nízká (hruba desetkrát menší, než co stojí Trilobit od Electroluxu), ale je to robot, tak se nedalo nic dělat a nějaké vzorky jsme si museli pořídit…

Není to tak dlouho, co jsem si myslel, že světy robotiků a modelářů nemají mnoho společného. O opaku mne presvědčil Dan Polák, který se pokoušel ovládat chodícího robota pomocí modelářské vysílačky. Zde je sekvence pohybů pro běžnou vysílačku příliš komplikovaná a tak do hry přijde jednočip, který podle příkazu z vysílačky teprve sekvenci generuje… (md)

Robot na rozvoz pošty vznikal jako projekt k výstavě Jsem robot pořádané Design Centrem České Republiky. Mým úkolem bylo navrhnout, pro obohacení výstavy, vizi robota, který usnadní lidem práci. Robot je především určen k rozvozu a svozu pošty, ale dá se použít s mírnými modifikacemi na jinou činnost (rozvoz jídla, květin a pod.). Pro rychlou obslužnost v úzkých uličkách může jezdit oběma směry.

V lednu 2004 na Marsu přistálo hned několik sond, mezi kterými byla i americká sonda Spirit a Opportunity nesoucí na palubě MEA – Mars Exploration Rover. Bylo milým překvapením, že pražské Planetárium si nechalo postavit pohyblivou kopii vozítka (v měřítku 1:1), která je k vidění široké veřejnosti.

Ve dnech 2.-22. prosince 2003 a 5.-25. ledna 2004 se v Brně koná výstava Jsem robot. Pořádá ji Design Centrum České Republiky sídlící v Radnické 2. K vidění je několik robotů z VUT Brno, účastníků posledního Istrobota, stavebnice atd. Součastí výstavy je i cyklus přednášek, které se budou konat každé úterý. Výstava je zdarma, což jistě potěší, a je otevřena denně od 10 do 18 hodin.

Prvotním impulsem pro stavbu našeho robota bylo rozhodnutí přihlásit se do soutěže Istrobot 2003. Soutěžní kategorie nám přišly vhodné pro začátečníky. V první kategorii — sledování čáry — bylo úkolem projít ze startu do cíle a sledovat přitom černou čáru. Pro druhou kategorii — bludiště — bylo potřeba dojet z kraje čtvercového bludiště do středu. Pro zdolání obou úkolů tedy stačí „pouze” postavit pojízdné vozítko se senzory na sledovnání čáry a překážek a vytvořit dva programy.

Po skončení soutěže Istrobot 2003 jsme se v Bratislavě zúčastnili ještě výstavy Cofax, která se konala v areálu Incheba od středy 23.4. do soboty 26.4. Ve středu jsme se asi od deseti do čtrnácti hodin prezentovali na stánku firmy Datalan, která byla hlavním sponzorem Istrobota. Od naší účasti jsme si slibovali hlavně bližší kontakt s širší veřejností a prezentaci naší práce. Tím jsme poutali davy lidí ke stánku a to samozřejmě sponzorům nebylo proti mysli . Naše dva roboty jsme tím také podrobili velmi důkladnému několikahodinovému testování.

Proč mi Robůtek I nestačí? Chci mít robota kompaktnějšího, aby se dal i někam přenášet, krásnějšího, aby tam, kam ho přenesu, sklidil jen obdiv, chytřejšího, aby se už před kamarády nemusel stydět, přehlednějšího, abych věděl, co je na desce vlastně propojeno s čím a také menšího. Cílem tohoto článku je usnadnit ostatním začátky s roboty, aby se nenechali odradit tím, že třeba něčemu nerozumí. Já jsem se taky nenechal .

Jednoho dne jsem se rozhodl postavit si vlastního robota. Příčina tohoto rozhodnutí byla jednoduchá – prostě jsem záviděl svému robotickému okolí, že si má s čím hrát a já ne. Přece jen, hrát si s autodráhou už se nehodí a robotika se ukázala jako výborné zábava. Brzy se však ukázalo, že elektronika věda sama o sobě (navíc se jí asi nedá vyhnout) a ve srovnání s programy se o dost náročněji ladí (jsem taky programátor). Nakonec jsem se ale i přes počáteční chuchvalce drátů dostal zdárně do cíle.

Občas se v praxi vyskytne potřeba pohonu, který umí přesně nastavit svoji polohu a tuto polohu i přes působící síly udržet (např. souřadnicové zapisovače nebo počítačem řízené obráběcí stroje). Právě to jsou aplikace jako šité na míru pro krokové motory. V robotice používáme krokové motory z důvodu jejich snadné obsluhy. Pro precizní řízení rychlosti nepotřebujeme naprogramovat komplexní PID kontrolér a, pokud motory nepřetěžujeme, lze se obejít bez zpětné vazby o změně natočení – stačí počítat kroky.