Invaze na Mars
prezentace v pražském Planetáriu
V lednu 2004 na Marsu přistálo hned několik sond, mezi kterými byla i americká sonda Spirit a Opportunity nesoucí na palubě MEA – Mars Exploration Rover. Bylo milým překvapením, že pražské Planetárium si nechalo postavit pohyblivou kopii vozítka (v měřítku 1:1), která je k vidění široké veřejnosti.
Model robota
Pokud si ještě pamatujete na přistání sondy Pathfinder s robotem Sojourner
v roce 1997, tak první co Vás v Planetáriu překvapí jsou rozměry nových robotů.
Zatímco Sojourner vážil okolo 9kg a byl dlouhý 0.63m, tak dva noví roboti váží
každý 174kg a rozměry jsou 1.49 x 2.29 x 1.58m. Ve srovnání se Sojournerem jsou
to tedy obříci .
Dalším (milým) překvapením ohledně modelu byla skutečnost, že se pohyboval.
Robot má mnoho stupňů volnosti – jednotlivá kola se mohou natáčet, vpředu
je chapadlo na odebírání vzorků, kamery, anténa a vlastně i samotný mechanizmus
rozbalení solarních panelů má na reálném robotu vlastní motory (na modelu jsou
panely pouze přidělány pohyblivými panty). Vozítko není extra rychlé - 10mm/s
už je pro ně vysoká rychlost. To ale odpovídá rychlosti, jakou se ve skutečnosti
pohybují roboti na Marsu. Model je řízen z notebooku pomocí jednoduchých
příkazů: zatoč doleva, jeď rovně, couvej, atd.
Technická data reálných robotů
Informace, které máme k dispozici, byly převzaty z
webových stránek NASA.
Hovoří zde o robotu geologovi, který má stejně jako my tělo, mozek, regulaci teploty,
krk a hlavu, oči a další smyslové orgány. Má sice pouze jednu ruku, ale šest kolo-noh,
založní zdroje energie a prostředky ke komunikaci se Zemí.
Tělo
Tělo robota konstruktéři označují jako WEB - Warm Electronics Box, tedy vyhřívaná
krabice s elektronikou. Stejně jako u automobilů je vnitřek chráněn pevnou karoserií.
Krabice je vyhřívaná, protože teplota na Marsu může v noci klesnout až pod mínus
96 stupňů.
Mozek
Řídící počítač komunikuje s ostatními zařízeními a senzory pomocí VME
sběrnice. VME (Versa Module Europa) sběrnice je průmyslový standard, který se
používá k řízení motorů, vědeckých nástrojů a komunikačních zařízení. Počítač
je podobný kvalitnímu notebooku. Obsahuje speciální pamět odolnou vůči
extrémní radiaci a ochranu během vypnutí, aby se data s programem během noci
nechtěně nesmazala. Velikost paměti DRAM je 128MB s chybovou detekcí a korekcí
a EEPROM 3MB. Toto je zhruba 1000x více než kolik měl robot Sojourner.
Rover obsahuje IMU (Inertial Measurement Unit), které se stará o udržování
3D natočení ve všech třech osách. Jeho hlavní použití je pro bezpečnou jízdu,
aby nedošlo k převrácení vozítka. Další z hlavních činností počítače je
neustálá kontrola funkčnosti zařízení. Životně důležité je udržování teploty a
komunikace se Zemí. Na druhou stranu operace jako fotografování, řízení jízdy
či práce s vědeckými nástroji se provádí pouze na příkaz ze Země. Rover
generuje jen hlášení o aktuálním stavu případně změnách od posledního
spojení.
Hlava a krk
To co vypada jako hlava a krk je
ve skutečnosti Pancam Mast Assembly (panoramatická stožárová konstrukce).
Zdvihá se až do výšky 1.4m nad základnu kol, čímž umožňuje dostatečně široký
záběr. Zařízení má dva základní významy: funguje jako periskop pro výzkumné
zařízení Mini-TES (Miniature Thermal Emission Spectrometer) a dáva dostatečnou
výšku pro panoramatické a navigační kamery. Zkráceně umožňuje robotu vidět do
dálky.
Mini-TES je miniaturní infračervený spektrometr, který je schopný na dálku
detekovat složení kamenů a půdy podle vzorů tepelného vyzařování. Cílem studia
jsou především minerály, které obsahují vodu. Mini-TES také měří změny v
amosféře: teplotu, vodní páry a množství prachu. Mini-TES je umístěn v těle
robota, kde vystupuje krk. Krk slouží tedy jako periskop a směruje světlo dolů
do zařízení. Kamery a Mini-TES koukají různými směry, takže pokud je třeba
udělat kompeltní pozorování daného místa, hlava se musí otočit.
Tři motory dovolují společně otáčet kamery a Mini-TES 360 stupňů ve
vodorovné rovině, samostatně kamery 90 stupňů nad a 90 stupňů pod horizont a
samostatně Mini-TES 30 stupňů nad a 50 stupňů pod horizont. Během přistání
jsou hlava a krk těsně spojeny s tělem roveru. Po přistání se zvedne a zůstane
vzpřímená po celý zbytek mise.
Senzory
Každé vozítko má devět „očí”. Šest jich je použito pro navigaci a tři pro
vědecké účely. Čtyři černobílé kamery jsou namontovány v párech vpředu
a vzadu vozítka. Označují se jako Hazcam (Hazard Avoidance Cameras) a mají
zabránít neočekávaným kolizím. Kamery jsou pevné se šířkou záběru 120 stupňů.
Stereo vidění je použito k mapování terénu do vzdálenosti tří metrů. Dvě
navigační kamery (Navcam) jsou umístěny na stožárové konstrukci a umožňují 3D
panoramatické pohledy okolí robota. Jedná se opět o černobílé kamery se šířkou
záběru 45 stupňů. Hlavní účel je poskytování dat pro plánování a navigaci,
která se provádí na Zemi.
Dvě Pancams (Panoramic Cameras) sbírají barevné panoramatické fotografie
povrchu Marsu. S velmi vysokým rozlišením (0.3 miliradiánu) jsou srovnatelné
s lidským okem. Obě kamery mají navíc osm možných filtrů. Pancams tak mohou
pořizovat multispekrální 3D obrazy. Pancams jsou také součástí navigačního
systému. Při použití slunečního filtru se pohledem na Slunce určuje absolutní
směr vozítka. Tímto způsobem se získá velice přesný „kompas”. Devátá kamera je
mikrospopický snímač obrazů. Je namontován v ruce a umožňuje monochromaticky
fotografovat horninu z extémní blízkosti. Jedním z hlavních cílů je zjistit
složení a jejich vliv na pohyb vozítka (jak moc se propadnou kola).
Kolo-nohy
Vozítko má šest kol, z nichž každé ma svůj vlastní motor. Dvě přední a dvě
zadní mají navíc možnost zatáčení. Toto uspořádání umožňuje robotu se otočit na
místě, případně za jízdy ostře zatáčet. Design nosného systému je podobný jako
u Sojourneru a má umožnit snadnou jízdu po kamenitém terénu. Nejdůležitější je,
aby vozítko bylo neustále vyvážené, i když momentálně překonává nějaký kámen.
Pokud se jedna strana zvedá, tak druhá automaticky jde dolů. Celkově se tedy
každá noha pohybuje maximálně polovinu dráhy, než jak by se musela hýbat bez
rocker-boggie (houpací podvozek).
Robot je navržen tak, aby vydržel náklon 45 stupňů v libovolném směru.
Bezpečnostní softwarové limity jsou však nastaveny už na 30 stupňů. Robot by
měl dále být schopen překonávat kameny a díry větší než jeho kola (25cm). Každé
kolo má navíc vzorek pro snazší jízdu v písku a po kamenech.
Maximální rychlost vozítka na pevném a rovném povrchu je 5cm za sekundu. Z
důvodu bezpečnosti však software každou chvilku zastaví a ujistí se o správné
jízdě. Rychlost tedy potom v průměru vychází na 1cm/s. Rover je naprogramován
tak, že se pohybuje zhruba 10sekund, potom se zastaví a studuje terén zhruba 20
sekund, a pak pokračuje v bezpečné jízdě dalších 10s.
Ruka robota
Rover je
vybaven rukou, kterou může přímo manipulovat s horninami na Marsu. Ruka má tři
klouby a simuluje tak rameno, loket a zápěstí. Se speciálními přistroji může
obrušovat kameny, pořizovat mikroskopické snímky a analyzovat složení. Na ruce
jsou čtyři přístroje, které se mohou snadno prohazovat. Jedná se o mikrospocký
snímač obrazů, dva druhy spektrometrů a brusku. Nástavec také obsahuje malý
kartáč, kterým lze obroušený vzorek očistit.
Ruka je vyrobena z titanu a tak 30% váhy tvoří zmíněné čtyři nástroje.
Celková lehkost trošku komplikuje manipulaci s rukou, ale byla vyžadována
v rámci minimalizace váhy celého robota. Ruka je během jízdy schovaná, aby
nedošlo k jejímu poničení. Schránka vydrží nárazy do 6G, což je dostatečné pro
jízdu po povrchu. Pro přistání modulu byla použita extra ochrana (retractable
pin restraint) dovolující náraz až 42G.
Regulace teploty
Velká část zařízení robota by nefungovala v extrémních teplotách, a proto
je třeba teplotu regulovat. K izolaci se používá zlatý nátěr a speciální
aerogel. Krabice s elektronikou navíc obsahuje ohřívače, které mají zabránit
poklesu teploty pod -40 stupňů. Vedle chladu je problémem i horko. Z tohoto
důvodu jsou k dispozici i extra radiátory, podobné jako pro chlazení motoru
aut.
Antény a komunikace
Rover má jak nízko tak vysokovýkonové antény, které se nachází v jeho zadní
části. Anténa s nízkým výkonem vysílá všemi směry radiové vlny, které jsou pak na
Zemi zachyceny pomocí DSN (Deep Space Network). Anténa s vysokým výkonem je
pohyblivá a může soustředit paprsek přímo na libovonou anténu na Zemi.
Výhodou totoho uspořádání je, že se vozítko nemusí nutně otáčet, když chce
komunikovat se Zemí, a zároveň spotřebuje méně energie.
Rover se může spojit se Zemí i s pomocí družic, které obíhají okolo
Marsu. Družice mají daleko delší možnost doby spojení se Zemí než rover na
povrchu. Také signál z vozítka nemusí být tak silný jako pro přímé spojení se
Zemí. Spojení funguje oběma směry, tedy i rover může dostávat instrukce ze
Země přes družici. Pro spojení s družicí se používá UHF antény s daleko menším
dosahem. Jedna UHF anténa je též na slupce přistávacího modulu a byla použita
při řízení přistávání.
Energie
Robot potřebuje pro svoji práci energii. Bez ní se nemůže pohybovat,
používat vědecké přístroje ani komunikovat se Zemí. Hlavním zdrojem energie je
rozkládací solární panel, který trošku připomíná křídla. Za plného osvětlení
panel dodává 140 Wattů během marsovského dne (ten trvá asi čtyři hodiny).
Z tohoto množství potřebuje rover 100 Wattů na samotnou jízdu. Jen pro
porovnání: solární panely Sojourneru dodávaly pouze 16 Wattů v marsovkém
poledni.
Rover má dva akumulátory, které dodávají energii pokud nesvítí slunce,
především tedy v noci. Baterie, stejně jako solární panely, během několika
měsíců začnou degradovat. Baterie nebude možné zcela dobít a panely se zanesou
prachem, takže budou dodávat pouze 50W. Změní se také „roční období”, kdy se
Mars bude vzdalovat od Slunce a množství světla tedy klesne.
Závěr
Planeta Mars je rozhodně velice náročné prostředí pro testování robotů.
Nejedná se pouze o extrémní teplotní podmínky, ale hlavně o problémy s
opravami. Spirit se pár dní po přistání odmlčel – jako závada se ukázalo
otevření příliš mnoha souborů, což způsobovalo reboot řídícího počítače. Stejný
problém by se býval projevil i u Opportunity, ale bylo tomu včas zabráněno.
Mise bude trvat 90 dní, tak ještě uvidíme, jak to roboti zvládnou a co nového
nám přinesou…
Zhruba ve stejnou dobu jako americké sondy se k Marsu vydaly i sonda
evropská a japonská. Japonská sonda bohužel k Marsu nedorazila a evropskému
vozítku se pravděpodobně nevydařil přistávací manévr. Díky tomu tyto
sondy/roboti nevzbudily zdaleka takovou pozornost jako roboti Spirit
a Oportunity. V plánu jsou další mise s mobilními roboty na palubě (pár náčrtů
plánovaných robotů můžete vidět i v planetáriu), tak se máme na co těšit
. Že by úsvit robotů?
Linky
- Planetárium Praha
- NASA - vozítka na Marsu
- Field Integrated Design and Operations
- JPL Mars Rover Genealogy
Máte-li jakékoli dotazy, připomínky, či postřehy z výstavy –
kontaktujte nás.