Brusel

První veselá „historka z natáčení” se odehrála již při objednávání letenek. Nákup (nebo alespoň objednávka) letenek přes internet je dnes již relativně běžná věc. Přesto ale stále ještě ne zcela jednoduchá a přímočará. Z nějakého zvláštního důvodu letenky nejprve nešly objednat naráz ve skupině a poté navíc ani vytisknout při jejich placení. Nakonec nás pracovník cestovky poslal domů, že se ozve, až se mu podaří vytisknout všechny letenky. To se nakonec podařilo, takže jsme si zachovávali jakous takous naději, že snad odletíme.

Kde jsme ale očekávali problémy, byla přeprava robota letadlem. Neodvažovali jsme se Ester umístit do podpalubí s ostatními zavazadly a tak jsme již několik týdnů před odletem komunikovali s letištěm a dopravní společností. Báli jsme se, že náš robot bude příliš připomínat bombu a bude navíc jako příruční zavazadlo moc velký. Nakonec ale ani jedno nikomu nevadilo. Robota šoupli do rentgenu, ten nezačal houkat a už jsme byli v letadle. Tam jsme bednu usadili do první třídy a připoutali . Nic ale není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá, protože letadlo již z Bruselu přiletělo pozdě a tak jsme odlétali se skoro dvouhodinovým zpožděním.

Po příletu do Bruselu jsme se nechali dopravit do hotelu a vydali se na prohlídku města. Výlet měl poznávací charakter, a tak jsme shlédli většinu Bruselských pamětihodností, včetně čůrajícího panáčka. Z poznávání památek jsme se chtěli přesunout k poznávání belgických nápojů a to zejména piva. To se ale ukázalo zhruba stejně netriviální jako nalezení vhodného restauračního zařízení na Staroměstském náměstí (pivo bylo všude za € 4). Nakonec se ale podařilo i to a tak jsme mohli první den prohlásit za úspěšný.

Druhý den jsme ještě dopoledne pokračovali v prohlídce krás Bruselu a hned po obědě se dva z nás vydali do parlamentu, abychom mohli včas otestovat a připravit robota na večerní ukázky. K večeru dorazili i ostatní členové týmu a také zpravodaj ČTK, který se nás během večera snažil vyzpovídat. Výsledkem byla zpráva ČTK, kterou následující den přejaly i Lidové noviny.

Ceremonie se zúčastnilo 5 týmů:

Slavnostní večer byl zakončen volnou diskusí a přípitkem všech zúčastněných. Neodolali jsme a ještě jsme vybalili Esterku a trošku si s ní zajezdili. Se svou manévrovatelností budila zaslouženou pozornost, protože se nám ji podařilo dvakrát lehce převrátit (jednou se při brždění překlopila na „čumák” a jednou byly odstředivé síly v zatáčce moc velké). Také jsme sbírali míčky po místnosti a stříleli je do výskajících diváků a divaček. Zkrátka společenská událost jak se patří . Poté jsme se odebrali na večeři, kde jsme vše náležitě oslavili.

Cesta zpět již proběhla celkem bez komplikací. Snad pouze Bruselští security se zdáli býti pilnější a chtěli krabici s robotem otevřít a dál se snad věnovat nějakému bližšímu zkoumání, od kterého se nám je podařilo odradit předvedením získaného poháru a několika tiskopisů o soutěži Eurobot. Také nás trošku zamrazilo, když jsme vstoupili do letadla, a letuška píchla prstem do vzduchu směrem k naší krabici s robotem a pravila: „I am afraid we cannot find space for THIS!” Pak se ale vše vysvětlilo a nás zase odmrazilo. Robota umístili ručně do podpalubí a při výstupu u něj stál steward, který nám ho podával se slovy: „Dear sir, here is your robot.”

Máte-li jakékoli dotazy či připomínky – kontaktujte nás. Rádi vám odpovíme.